Prague Chess Festival

Muž, který miloval svoji hru - Michail Tal

24.01.2020 06:55 | Historie

V šachové aréně se za posledních sto let objevily stovky mimořádných šachistů, z nichž se někteří staly legendami. Neomylný José Raul, dynamický a úderný Alexandr Aljechin, nebo strojově přesný vědecký pedant Botvinnik ( šachový týdeník, Václav Pech)

Když ale zalistujeme v podvědomí veřejnosti, pak v něm najdeme jen několik slavných jmen našeho „světa černobílých čtverců“. Každý zná Kasparova, Karpova, Fischera a tak trochu díky němu i slavného poraženého Borise Spasského. K této metě se možná vzdáleně a nenápadně blíží i dnešní šampión Magnus Carlsen. Všichni jmenovaní několik let vládli světovému šachu a psali významné epochy jeho dějin. Michail Tal byl mistrem světa jen jeden rok, ale přesto mezi tyto vyvolené ambasadory královské hry bezpochyby patří. Čím dokázal rodák z lotyšské Rigy upoutat tak velkou pozornost a i čtvrtstoletí po svém odchodu do světa existujícího někde nad námi si ji i držet?

 Mám tu smůlu, že jsem Tala na vlastní oči nikdy neviděl. V mém rodném městě odehrál „Míša“ simultánku a také tradičně mimořádně silně obsazený turnaj v bleskovém šachu o rok dříve, než jsem dveře šachové klubovny překročil já. Znám ho tedy jen z vyprávění svých šťastnějších kamarádů a vím, s jakou péči si uchovávají Talem podepsaný partiář a jak jsou hrdí na případný půlbod, který s exmistrem světa po tuhém boji získali. Myslím, že v pořadí osmý mistr světa nebyl a není tak populární jenom díky samotné hře, která svoji otevřeností, nebojácností a mimořádnou nápaditostí fascinovala mnoha jeho a dnes i mým současníkům. Michail Tal byl také velice vlídný a přátelský člověk a svým způsobem také showman. „Tal byl od přírody umělecky zaměřen a na scéně se za přítomnosti diváků cítil skvěle a tato skutečnost ho velice motivovala,“ napsal jeho častý soupeř, velmistr Jurij Averbach, který dodává: „Velice rád vystupoval před šachovými fanoušky. Rád dával mimořádně upřímné a obsažné rozhovory, které pro změnu měli ve velké oblibě novináři.  Jsem přesvědčen, že by byl také výborným moderátorem, nebo právě showmanem.“  Oblibu Talovi získávala i jeho slušnost a úcta. Když se před zahájením kola objevil na podiu Michail Tal, nepodával si ruku jen se svým soupeřem, ale také se všemi hráči, rozhodčími a také s demonstrátory, kteří pro publikum prováděli tahy na velkých nástěnných šachovnicích. „Bylo vidět, že je to pro něho svátek, že přišel na představení, jehož se účastní nejen herci, ale také statisté a scéničtí pracovníci. Představte si, že tenista ve Wimbledonu přijde na kurt a potřese si před zápasem rukou nejen se soupeřem a hlavním rozhodčím, ale také s těmi na čarách a se všemi sběrači míčků,“ vysvětluje v jedné ze svých znamenitých esejí velmistr Genna Sosonko.  Gentleman sdělující svým soupeřům ve vrcholné časové tísní kolikže tahů jim to ještě zbývá udělat a ve chvíli kdy viděl, že soupeř sahá po cigaretě, byl vždy ochotný mu připálit, takový člověk musel světu imponovat a to nejenom svojí hrou. Mluvil jsem s mnoha Talovými současníky, lidmi, kteří Michaila Nehemijoviče dobře znali, nebo ho jen na několik hodin viděli a nikdo z nich na rižského velmistra nevzpomínal ve zlém. „Byl vždycky vůči kolegům mimořádně vstřícný, nepamatuji se, že by, na rozdíl od mnohých současných velmistrů někdy řekl něco, co by mohlo někoho urazit, nebo se ho dotknout,“ konstatuje velmistr Jan Timman. Fenomén Tal není zdaleka spojen pouze s nádhernými útočnými partiemi, které musely ve světě řízeném precizním a přísně pozičním Michailem Botvinnikem vzbudit velké emoce.   

   

Velmistr Tal býval často označován za „Meteor z Rigy“. Tento příměr má svůj důvod v rychlosti, v jak se na světě objevil, získal titul nejlepšího sovětského šachisty a poté také titul mistra světa. V roce 1953 se stal sedmnáctiletý student druhého ročníku filologické fakulty univerzity v Rize přeborníkem Lotyšska. O čtyři roky později přebíral titul přeborníka Sovětského svazu a stává se také nejúspěšnějším světovým turnajovým hráčem. Za dva roky nezaznamenal Michail Tal žádný turnajový neúspěch a jeho série 28 partií bez porážky skončila triumfem v nejbližším turnaji kandidátů. Talova spanilá jízda skončila až vítězným zápasem s Botvinnikem a ziskem titulu určeného nejsilnějšímu šachistovi planety.

Tehdy sovětský novinář Lev Chariton o zápasu dvou gigantů o zápasu a jeho atmosféře napsal. „Zápas, který se hrál v moskevském Puškinově divadle, si dobře pamatuji. Stovky diváků, kteří neměli to štěstí, sledovali průběh partií na veliké nástěnné šachovnici umístěné venku před hrací místností. Nikdy nezapomenu na znamenitou šestou partii. Tal hrající černými figura hned po zahájení obětoval jezdce. To byla výzva hozená Botvinnikovi a stoupencům jeho školy chladného propočtu, kteří šachy rádi spoutávali provazy různých pouček a algoritmů. Tal se po scéně procházel, jakoby se nic nedělo, zatímco jeho soupeř, který během své kariéry porazil Laskera, Capablancu i Aljechina, se u stolku těžce snažil nají řešení hádanky, kterou mu jeho mladý protivník tak drze předložil. Rafička na hodinách se povážlivě pohnula, ale Botvinnik stále nemohl najít správnou odpověď.  


A co se dělo v sále! Diváci se nahlas vzrušeně bavili o vzniklé pozici a ozývaly se výkřiky „Bravo!!!“ Botvinnik nakonec dosáhl přesunutí partie do místnosti za podiem a oba velmistři opustili scénu. Tal partii vyhrál a nehledě na silný odpor, který Botvinnik v zápase kladl, získal také titul mistra světa.

Poražený šampión po skončení zápasu svého přemožitel pochválil. „Tal hrál v zápasu velice chytře. Snažil se, aby figury chodily po celé šachovnici. V takových situacích jsem musel pořad počítat varianty a to byla disciplína, v níž byl on tenkrát bezkonkurenční.

Michail Botvinnik – Michail Tal [E69] Královská indická obrana

Moskva 1960

Komentuje: GM Michail Tal

1.c4 Jf6 2.Jf3 g6 3.g3 Sg7 4.Sg2 0–0 5.d4 Černý se teď musí rozhodnout. Jaký systém si mám vybrat? Mohl jsem přejít do Grunfeldovy indické obrany, se kterou ale nám malé zkušenosti a nedostatečně ji cítím. Mohl jsem hrát c7–c6 s dalším d7–d5, což ale vede ke stísněné hře s malou výhodou bílého.5...d6 6.Jc3 Jbd7 7.0–0 e5 8.e4 c6 

9.h3 Botvinnik se ve spoustě svých partií pokoušel obejít bez tahu h2–h3 a trval na tom, ze tento tah, který zabezpečuje pozici Se3, je nejspíše ztrátou tempa.  Dával přednost tahu 9.Se3 ve čtrnácté partii zápasu se Smyslovem však černý našel správný postup, kterým může postup bílého zpochybnit. 9...Jg4 10.Sg5 Db6! 11.h3 exd4 12.Ja4 Da6 13.hxg4 b5 14.Jxd4 bxa4 15.Jxc6 Dxc6 16.e5 Dxc4 17.Sxa8 Jxe5 kde bílý svému soupeři po ostré hře podlehl. Profylaktický tah h3 je tedy nutný. Cílem bílého je nyní harmonicky a do centra vyvinout své figury, a pokud se mu dříve nebo později podaří soupeře donutit k výměně na d4, získá bílý tlak na černého pěšce d6. Černý obvykle staví svoji protihru na dlouhém dostřelu svého černopolného střelce, kterého se ale bílému při správné hře často podaří neutralizovat. Podobný průběh hry byl častým jevem zejména v případě, kdy černí měnili na d4, nebo pokračovali tahy 9...a5, nebo í...Ve8. Potíže v těchto variantách donutily černé hledat jiná, aktivnější pokračování. A jedním z nich je právě tah z této partie.

9...Db6 Černý zahajuje okamžitě akci proti bodu d4. Aktuálně hrozí známá kombinace 10...exd4 11. Jxd4 Jxe4!. Zároveň bere černý na mušku bílého pěšce c4 (díky tahu Db4). Pokud bílý chce udržet napětí v centru, bude muset počítat s mnoha protišancemi černého. Nelze třeba zapomínat, že dáma na b6 může po tahu Jg4 vytvářet hrozby bílému pěšci f2. Náš výběr zahájení se ukázal psychologicky správným. Botvinnik se nyní opět vyhne ostrým taktickým pozicím a dává přednost okamžitému uzavření centra s intencí zisku tempa díky napadením na exponovanou černou dámu-partyzána.

10.d5 cxd5 11.cxd5 Jc5 První znak úspěchu plánu černého. Černý jezdec získal aktivní pozici a útočí na pěšce e4.

12.Je1 V průběhu partie jsem si myslel, že se jedná o teoretickou novinku. Bílí zde častěji hráli 12.Ve1 nebo 12.Jd2 s myšlenkou převodu jezdce na c4 se ziskem tempa. V takovém případě má ale černý svobodu ve výběru plánu a může zahájit akci na dámském křídle přípravou postupu b7–b5 a Sa6, nebo se přesměrovat na opačné křídlo a provést tah f7–f5. Tah Je1 se ale již hrál v partii Petrosjan-Šijanovskij v polofinále přeboru SSSR 1957 a bílý po něm v partii rychle zvítězil. Smyslem tahu v partii je, že bílý nehodlá dlouho trpět černého jezdce na c5 a chystá se jej co nejdříve vyměnit. Figura, která by v takovém případě získala tempo by byl bílý střelec na c1. Stinnou stránkou tahu Je1 je to, že při něm bílý ztrácí čas a černému se tak podaří bez problému dokončit vývin svých figur.

12...Sd7 13.Jd3 Jxd3 14.Dxd3

14...Vfc8 Kritická pozice. Černý zde dlouho vybíral, jaký plán má pro střední hru zvolit. Duše mě táhla v provedení tahu f7–f5, který při pěšcích h3 a g3 získává na síle. Vždyť je právě v jejich důsledku postavení bílého krále oslabeno více, než tomu bývá v jiných variantách. Přímočaré 14...Jh5 však k cíli nevede pro 15.Se3 Dd8 16.De2! a nyní po 16...f5 17.exf5 musí černý souhlasit s těžkou pozici vznikající po 17...Sxf5. Nechtělo se mi zkoušet prosazovat tah f7–f5 po tahu 14...Je8 Měl jsem totiž dojem, že bude mé dámské křídlo špatně bráněné. I tak ale podrobná analýza ukazuje, že právě tento tah zasluhuje pozornosti. Po 15.Se3 Dd8 bílý prozatím nemůže na dámském křídle přijít s žádnou reálnou hrozbou, zatímco černý bez problémů provede postup f7–f5. Jestli ale dvojkrok černého pěšce dává něco reálného po 16.Vac1 f5 17.exf5 gxf5 18.f4 to je už jiná otázka. V každém případě se černému podařilo dostat svého Sg7 do hry. Černý se v partii i zčásti díky psychologii rozhodl hrát na dámském křídle s cílem mírně uspat bdělost svého soupeře a s postupem f7–f5 přijít až později, ve vhodnějším okamžiku.  Přiznávám se i k tomu, že už v této chvíli mně uzrávala v hlavě myšlenka oběti jezdce na poli f4. Černý posunul na c8 právě královskou věž, protože chtěl na prvé ponechat svého pěšce a7 krytého a také jsem chtěl soupeři ukázat, že se o královské křídlo vůbec nezajímám.

15.Vb1? Bílý mně na slovo uvěřil a chystá se na hru na dámském křídle. Jeho plánem je zahrát Se3. To ale mohl bílý dosáhnout i tahem 15.De2, který dopředu předcházel tahu Jh5 s dalším postupem f7–f5. Pozice bílé věže na b2 dá černému později k dispozici jedno vážné tempo.

15...Jh5 Prišel  čas k tomu, abych soupeře začal znepokojovat i na druhém křídle. Ukazuje se, že pro postup "f" pěšce, není podpora věže z f8 zase až tak nutná.

16.Se3 Db4 Pochopitelně, že ústup 16...Dd8 by nebyl v duchu pozice, protože by ztratil smysl převod královské věže na c8.  Bílý by mohl zahrát 17.Jb5 s vynucením pro bílého výhodné výměny. Pokud se má černý držet přede určeného plánu: zjevné hry na dámském křídle a zároveň skryté hry na křídle královském, musí pokračovat právě tahem v partii.

17.De2 Postup f7–f5 se stává nepříjemnou hrozbou a to i proto, že bílý pěšec f2 je svázán s obranou svého kolegy na g3 a také proto, že po otevření diagonál pro černého střelce by černé figury na dámském křídle získaly na síle. Začíná být zjevné, že tah věží na b1 byl špatný a bílý jím vlastně jen ztratil tempo.

17...Vc4  Varianta 17...f5 18.exf5 Sxf5 19.Vbc1 se ztrátou bodu e4 by byla pozičně neopodstatněná. Tahem v partii chce černý provést postup f7–f5 s větší silou a nyní se oběť jezdce na f4 vynořuje z mlhy stále jasněji a jasněji. Právě s ideou oběti na f4 jsem se rozhodl pro tento tah, který se navenek projevuje zcela jasným úmyslem zdvojení věží na "c" sloupci.

18.Vfc1 Bílý svému soupeři plně důvěřuje a chytá se tahem Sf1 zahájit postupné vyhánění černých figur z dámského křídla a následně ve vhodnou chvíli přistoupit k masovým výměnám figur. Koncovka by pro něj byla velice příznivá, protože černé figury (jh5 a Sg7) uvázly na královském křídle a nemohou se dostatečně rychle vrátit do obranných postavení.

18...Vac8 Na provedení tohoto jasného tahu jsem spotřeboval šestnáct minut. Přemýšlel jsem, jestli zde nemohu rovnou provést to, co se stalo v příštím tahu. Ne, nemohl jsem a musel jsem variantu zesílit.

19.Kh2  Tah, který by byl velice užitečným (bílý schovává krále z první řady a zároveň kraje pěšce g3) pokud by nad bílou pozici nevisela reálná hrozba. Na okamžité 19.Sf1 (nebo 19.Sf3) by následovalo 19...f5 Po vyčkávacím tahu  má černý za to, že je pro kombinaci vše připraveno a provádí "antipoziční" postup.

19...f5! 20.exf5 Sxf5 21.Va1 V případě 21.a3 Db3 22.Je4 Vc2 23.Vxc2 Vxc2 24.Dd1 mohl černý vyzkoušet oběť 24...Jf4 s komplikacemi, které nelze přímo u šachovnice spočítat.   

21...Jf4!? Polemika, kterou tento tah vyvolal, je podle mého názoru nesmrtelná.  Tah jezdcem je dobrý už proto, že všechna ostatní pokračování jsou špatná a jestli oběť jezdce nevychází, pak je nutno dát otazník již řekněme k sedmnáctému tahu. V každém případě po oběti jezdce získají černé figury (a speciálně Sg7) velkou aktivitu a bílý se bude muset plně věnovat konkrétnímu propočtu velkého počtu konkrétních a ostrých variant. Přijetí oběti je ovšem vynucené.

22.gxf4 exf4 23.Sd2 Botvinnikův sekundant Goldberg uvádí ve svém sborníku k zápasu, že by zde bílý zvítězil po 23.a3 a uvádí k tomu spoustu zajímavých variant. Kritická pozice vzniká po 23...Db3 24.Sxa7. Jen těžko přesvědčovat čtenáře o tom, že černý přesně a detailně propočítal všechny varianty  a na jejich základu se rozhodl, že oběť na f4 vyhrává. Oběť Jf4 je spíš poziční obětí figury. Pojďme se podívat na pozici, vznikající po Goldbergem navrhovaném tahu. Figura, kterou má bílý navíc prozatím prakticky nehraje a černý ji navíc může poslat na trestnou lavici tahem b7–b6. Oba černí střelci jsou navíc mimořádně aktivní. Mohou působit jak na dámském křídle, tak také na křídle královském. Dámské křídlo bílého je zatím také ze hry a také kryt bílého krále je zranitelný.  Černý tedy má poziční kompenzaci a otázkou detailní analýzy je, jestli černý může tyto skutečnosti převrátit v něco hmatatelného a dlouhodobého.  Chtěl jsem v této pozici pokračovat 24...Se5 s hrozboou f3+. Bílý má tři možné obrany: 1. ustoupit králem na g1, 2. nebo předejít tahu f3 tahem f3 nebo 3. tahem Sf3. Nejzajímavějším pokračováním je 25.Sf3 a právě na tomto tahu dokazoval Goldberg to, že byla moje kombinace děravá. To, že pozice není tak jasná ukázal přesvědčivě Konstantinopolskij ve svých analýzách zveřejněných v časopisu Šachová Moskva. Při partii jsem se i tak chystal na to, že obětuji dámu, ale zdržel jsem se hlubšího propočtu, protože jsem měl za to, že má černý dostatečnou kompenzaci. Konstantinopolskij našel hezké taktické potvrzení mých pocitů během hry.

a) 25.Kg1 b6 černý hrozí získat střelce zpět tahem V4c7 Nepomáhá 26.Dd1 Dxb2 27.Va2 Vxc3! Bílému se nepodaří svého střelce vyprostit a při materiální rovnosti bude stát černý dobře.

b) 25.f3 Bílý uvolňuje cestu k návratu střelce z a7, ale zároveň zavírá svého druhého střelce. Odpověď černého je stereotypní 25...b6 26.Dd1 nyní černý využije oslabení druhé řady a obětuje dámu (26.Df2 nic nedává, protože černý s tempem odvětí 26...Sd4 s dalším Se3) 26...Dxb2 27.Va2 Vxc3 28.Vxb2 Vxc1 29.Dd2 Sxb2 30.Dxb2 V1c2 31.Dd4 Ve8 černá věž vtrhne na druhou řadu a bílý zřejmě nemá nic jiného než dopustit remízu věčným šachem, nebo jít na stejně tak remízové 32.Dxf4 Vee2 33.Dg3.

c) 25.Sf3 b6 26.Dd1 Dxb2 27.Va2 Vxc3! Je zajímavé, že jsou pokračování černého v obou variantách stejná. To podle mě jasně ukazuje správnost kombinace. Černý má velice příjemnou hru a bílý musí hledat správné prostředky obrany. 28.Vxb2 Vxc1 Bílý musí hrát 29.De2 (Po 29.Dd2 se bílý dostane do těžké pozice díky 29...Se4! dvojice střelců, která se zatím starala o dění na dámském křídle náhle přechází k přímému útoku na bílého krále. 30.Kg2 Sxf3+ 31.Kxf3 V8c3+ 32.Ke4 Vc4+ 33.Kf3 V1c3+ 34.Ke2 f3+ 35.Kd1 Sf4) 29...V8c3 a nedostatek materiálu černého nijak netrápí.

23...Dxb2 Zajímavé je to, že se černý jen chvilku po oběti figury na patnáct minut zamyslel. Je to známkou toho, že se přepočítal? Nebo se jedná o přání znovu prověřit všechny varianty? Ani to, ani ono! Jedná se jen o potvrzení intuitivnosti oběti, potvrzení toho, že černý nepočítal všechny varianty od oběti až po mat. Neméně charakteristické je i to, že by pozdějšími analýzami prokázáno to, že poslední tah černého je chybný.

V průběhu partie jsem do partiáře již zapsal tah 23...Se5 který, jak se později ukázalo, byl tahem nejsilnějším. Bílý teď nemůže hrát 24.Kg1 (Nefunguje ani 24.Sf3 po 24...Dxb2 25.Jd1 nemusí černý obětovat dámu jak ukazuje Konstantinopolskij, ale může hrát 25...Da3! po 26.Vxc4 Vxc4 27.Dxc4 Dxf3 je útok černého neodrazitelný. Tah Se5 jsem zavrhnul díky variantě 24.f3 Dxb2 25.Jd1! Dd4 26.Vxc4 Vxc4 27.Vc1 Vxc1 28.Sxc1 Dxd5 29.Sf1 a tři pěšci černého nemají větší sílu, než bílá figura. Šance obou stran jsou tak zřejmě vyrovnané. Tah v partii jsem udělal s vědomím, že se hra zakončí během několika tahů remízou opakováním tahů. Stejný názor zastávali ten večer všichni, kteří partii v sálu sledovali. Až za několik dní našel velmistr Flohr za bílého krásnou možnost, jak mohl hrát bílý na výhru.) 24...Dxb2 nemá dobrý tah.

24.Vab1 Bílý dává kvalitu a hodlá za ni převzít iniciativu. 24.Jd1 De5! a bílý nemá od mnohočetných hrozeb ochranu. Například 25.Dxe5 Sxe5 26.Vxc4 (26.Sf3 Vc2) 26...Vxc4 27.Vc1 f3+

24...f3 Tah s nímž černý spojil své neděje. Viděl jsem, že bílý nemůže pokračovat tahem z partie 

25.Vxb2? [Počítal jsem se samozřejmým zakončením partie po 25.Sxf3 Sxb1 26.Vxb1 Dc2 27.Vc1 (Jak již bylo řečeno, později objevil Flohr, že bílý nemusí opakovat tahy a může pokračovat 27.Se4!! Vxe4 28.Jxe4!! a nyní je v případě 28...Dxb1 (28...Se5+ 29.Kg2 Dxb1 30.Jxd6! Sxd6 31.De6+ Kg7 32.Dd7+!) 29.Jxd6 Vf8 30.De6+ Kh8 31.Jf7+ Vxf7 32.Dxf7 Df5 33.Dxf5 gxf5 34.Kg3 Se5+ 35.Sf4 získá bílý jasně lepší koncovku. V tomto případě by se vítr, který černý zasel, mohl obrátit proti němu a stát se celkem hravě bouří.) 27...Db2 (Ani Botvinnik si při partii nemyslel, že by byla jeho pozice lepší, ale nelíbila se mu odpověď 27...Df5 při propočtu mu ale unikla odpověď 28.Sg4 De5+ 29.Dxe5 Sxe5+ 30.f4 Vxc3 31.Sxc8 to je tah, který Botvinnikovi uniknul.)

25...fxe2 26.Vb3 Vd4 Černá věž náhle ve středu šachovnice získala mimořádnou sílu. Bílému se podařilo ucpat sloupec "c" a tak se věž přemístila na vedlejší sloupec a ve spolupráci s volným pěšcem e2 dává černému vítězství.

27.Se1  27.Se3 Vxc3 28.Vbxc3 Vd1–+

27...Se5+ 28.Kg1

28...Sf4 Černý zde bohužel upustil možnost rychlé a krásné výhry po 28...Vxc3! 29.Vbxc3 Vd1 30.Vc4 Sb2 Sehrály v tom svoji roli i příčiny zcela nešachové. Ruch v sále donutil rozhodčí zápasu k přenesení partie do uzavřené místnosti za scénou a roli "kočovníka" jsem nikdy ve své kariéře nepřivyknul.

29.Jxe2  29.Va1 Vxc3 30.Vxc3 Vd1

29...Vxc1 30.Jxd4  30.Jxc1 Vd1

30...Vxe1+ 31.Sf1 Se4 Dva aktivní střelci a pěšec navíc, to jsou dostatečné záruky výhry černého]

32.Je2 Se5 33.f4 Sf6 34.Vxb7  34.Kf2 Sh4+

34...Sxd5 35.Vc7 35.Vxa7 Vxe2 36.Sxe2 Sd4+

35...Sxa2 36.Vxa7

36...Sc4 Bílé figury jsou svázány a postup pěšce "d" musí partii rozhodnout. Jak si ale čtenář možná všimnul, hrál černý od 26. tahu v tempu bleskové partie a v dalším průběhu bílému jeho úděl trochu usnadnil. I zde se viditelně podepsala změna místnosti.

37.Va8+ Kf7 Mnohem jednodušší bylo 37...Kg7 38.Ve8 (38.Va7+ Kh6 a bílý ztrácí figuru.. Měl jsem ale za to, že partii vyhraji jakkoliv.) 38...d5 a černý vyhraje.

38.Va7+ Ke6 39.Va3 Tento jednoduchý tah jsem přehlédnul. Bílá věž se stačí přesunout na sloupec "e". Teď jsem se musel zamyslet, protože bílému se najednou zjevily určité remízové vyhlídky. Černý se vrací ke správné myšlence a začíná jednoduše realizovat její výhody.

39...d5 40.Kf2 Sh4+ 41.Kg2 Kd6 42.Jg3 Bílý se nakonec zbavil vazby, ale cena za to je příliš vysoká. Černý přejde do jasně vyhrané věžové koncovky.

42...Sxg3 43.Sxc4 dxc4 44.Kxg3 Kd5 45.Va7 c3 46.Vc7 Kd4

 V této pozici byla partie přerušena a bílý zapečetil svůj tah. Poté, co jsme přišli s trenérem domů, jsme se jednoduše přesvědčili, že je černý volný pěšec neudržitelný. Proto jsme ani druhý den ráno nevstávali na snídani a jen jsme čekali, až nám na pokoj zavolá rozhodčí a sdělí nám, že Botvinnik partii vzdává. A v poledne jsme se toho také dočkali.   0–1

 

V odvetném zápasu, na který měl poražený mistr světa tenkrát nárok, Botvinnik svůj titul získává zpět. Svět si Talovu porážku často odůvodňoval tak, že bohém Tal svého soupeře jednoduše podcenil. Sám Tal to ale jednoznačně popírá. „Všechny dohady, že jsem se na ten zápas připravoval méně, než na náš první souboj jsou absolutně nepravdivé.  Připravoval jsem se velice poctivě. Jediné co musím přiznat je to, že mě až tak nezajímala čísla, která budou popisovat stav zápasu a ani to, jestli titul obhájím. Pro mě byla důležitá samotná hra. Bylo pro mě mimořádně zajímavé hrát s Botvinnikem. Právě on byl šachistou, kterému jsem fandil, ještě když jsem byl v roce 1945 malým klukem. Ale už tehdy jsem chápal, že Michail Mojsejevič je šachistou, který tak jako nikdo jiný pomáhá posunout moji oblíbenou hru na vyšší úroveň. O hlavu mě převyšoval. Moje šance byly větší jen tehdy, pokud se mně na šachovnici podaří vytvořit nějaké neobvyklé situace. V průběhu obou zápasů jsem měl pocit studenta druhého ročníku, který stojí v průběhu zkoušky před svým profesorem. Nikdy před a ani po těchto zápasech jsem takový pocit neměl.“

Druhým důvodem, který se často uvádí jako příčina Talovy porážky, byl jeho zdravotní stav, který se před odvetným zápasem povážlivě zhoršil. Je o tom přesvědčen také Talův syn Gera. „ I dnes věřím tomu, že zápas proti Botvinnikovi neprohrál ani tak můj táta, jako jeho nemocná ledvina. Když bylo později přijato radikální řešení a táta musel na operační stůl v jedné nemocnici v Tbilisi, byli i ti nejzkušenější lékaři zděšeni a kladli si otázku, jak může být tento člověk ještě na živu. To, co v jeho těle našli, nebylo podle jejich slov možné nazvat ledvinou. A sami pro to používali výraz trvale poškozená nekrotická tkáň.“ 

Se zmíněnou operací je spojena také jedna zajímavost. Protože statistická úspěšnost zákroku se tehdy definovala někde kolem třiceti procent, připravil časopis Šachmaty v SSSR pro všechny případy Talův nekrolog. Poté, co vše dobře dopadlo a Tal se vrátil do Moskvy, mu jeden ze členů redakce připravený text ukázal.  „Jsem jediný člověk, který si dlouho před svoji smrtí mohl přečíst vlastní nekrolog,“ žertoval později sám Tal. Sám ale popíral to, že by příčinou jeho prohry byl právě jeho nedobrý zdravotní stav. Pravdou je, že se Talova strana se pokoušela odvetný zápas díky nemoci odložit. Argument, že je Tal nemocný, ale na Botvinnika nijak nezapůsobil: „Tal je přece stále nemocný!“ a „Talovi přece lékaři v Rize napíší jakékoli potvrzení a potvrdí jakoukoli diagnózu!“ To byly argumenty Botvinnika, který navrhoval, aby Tala vyšetřil moskevský nestranný lékař. Když se Tal dozvěděl, co Botvinnik požaduje, jen mávnul rukou a řekl: „ Ale co, porazím ho i tak!“

 

K životu Michaila Tala jistá míra bezstarostnosti patřila, stejně tak, jako k němu patřila roztržitost a snad i neschopnost žít běžný život mimo šachovnici. Byl si toho vědom a často rád delegoval povinnosti běžného života na svoje známé a přítele, kteří je pro něj rádi zařídili. Lidé svého Míšu milovali a milovaly ho také ženy. Podle slov jeho první ženy, vyhlášené krasavice Sally Landau to bylo až udivující. „V životě jsem se nesetkala s jiným takovým člověkem. Člověkem, kterému bylo tak úplně jedno jak zvnějšku vypadá. Musela jsem ho doslova lovit, abych mu mohla ostříhat nehty, anebo ho násilím dostat do koupelny. Jendou se mně Michail přiznal, že ho celý den bolí nohy. Podívala jsem se na jeho nohy a začala se nahlas smát. Měl obuty dvě různé boty, které byly navíc obě určeny pro pravou nohu.“ Jakoby na výsměch mnohým dnešním metrosexuálům, Tal nad podobnými typy u žen vítězil. Stačilo, když otevřel ústa a ženy omdlévaly. Jeho početné románky, které sám nazval „vedlejšími variantami, které se v partii neočekávaně objevily“ byly právě příčinou zániku jeho vztahu s jeho první ženou. Následoval vztah Mirou Kolcovovou, sólistkou známého souboru „Berjozka“, pianistkou Bellou Davidovičovou, která po jeho vítězství nad Botvinnikem nastudovala Talovy oblíbené Elegie od Rachmaninova a pak také s hvězdou filmového plátna Larisou Sobolevskou.  Tal se také podruhé a nakrátko oženil s gruzínskou básnířkou, aby následně v rižském šachovém klubu potkal svoji osudovou ženu Angelinu. Tal konečně takovou „variantu“, kterou celý život hledal, která s ním zůstala do konce života a dala mu také dceru Žanu, která později v Německu vystudovala divadelní školu a hrála v divadelním souboru v německém městě Siegburg. Když si dáte práci, pak ji naleznete také na Facebooku a budete možná ohromeni, jak je svému otci podobná.

 

Svoji poslední partii sehrál velmistr Tal už těžce nemocný 5. května 1992 na turnaji v Barceloně a svoji kariéru zakončil vítězstvím nad již tehdy mimořádně silným velmistrem Vladimirem Akopjanem. Chytal se nastoupit za celek Lotyšska na blížící se olympiádě v Manile, ale díky zhoršenému zdraví, se mu jeho přání již nevyplnilo.   Ještě 28. května před svojí smrtí skončil na přeboru Moskvy v bleskovém šachu na třetím místě za Kasparovem, kterého porazil a Jevgenijem Barejevem. Přesně o měsíc později v Moskvě zemřel.


„Když táta umřel, nechtěla jsem již sama žít,“ přiznává dcera Žanna. „Hlavní pilíř, který mě podporoval celé moje dětství, se najednou zřítil. Táta měl dar říct v pravou chvíli ta pravá slova po nichž se všechny mé problémy, najednou staly maličkostí. Čím jsem starší, tím více chápu, jak myslel a co cítil. Jsem mu velice podobná a zjevně opakuji jeho chyby. Dodnes si, když se mám o něčem rozhodnout říkám: „Co by na to táta řekl? Co by mně poradil? Byl by na mě hrdý, nebo by to bylo spíš naopak?“

článek publikován se souhlasem autora: Václav Pech

článek publikován v šachovém týdeníku. 

fotky použity z chess.com, wikivand, wikipedie, 

komentáře na facebooku těchto stránek, kde bude článek sdílen

video je z kanálu Robert a Petr šachy

0x 2086x Petr Koutný
Fotogalerie
Komentáře (0) Aktualizovat