Jdou šachy a duševní nemoc dohromady?

06.11.2018 05:27 | Turnaje

Přestát hrát šachy není hračka. Člověk se musí vyvlíknout ze všech družstev a uznat, že je konec. Ještě se mi to zcela nepodařilo, přesto už nespatřuji v šachu něco, od čeho by se měla odvozovat moje společenská hodnota. Našel jsem si radši práci.

A tak bohužel dopadne většina nadšenců pro svět 64 polí.

Malé úspěchy

Jako malý jsem byl hrou zcela pohlcen, obzvláště když nebyly v dosahu jiné hry. Pravidla jsem odkoukal na ozdravném táboře v Chorvatsku, a ještě ten den porazil všechny tamní hráče na hlavu. Byl jsem pak přeborník Čech do 10 let. Později se projevily některé povahové vady a můj herní styl začal upadat a spolu s ním jsem se i propadal tabulkami různých dětských soutěží. Měl jsem snad i zájem o alkohol a různá ta večerní dobrodružství, přesto nemohu říct, že bych si život nějak zvlášť užíval. V Pardubicích na Czech Open jsem ponocoval a trávil čas s přáteli, pak jsem se celý rok zase jen těšil. Nikdy jsem netrénoval, vážný zájem o hru se probudil až kolem 20 let věku, v pozadí tohoto zájmu ale byla touha něco si dokazovat. Chtěl jsem všem ukázat, že talent prostě nezanikne, že snaha je zbytečná a přirozená genialita se projeví. S tímhle přístupem jsem začal hrát agresivněji a povedlo se mi vyšplhat téměř až na hranici 2300 elo, sehrál jsem i některé památné partie, které si však nepamatuju a ani v databázích nejsou zaznamenané. Zejména lituju výhry nad Zeinab Mamedjarovou, kdy jsem obětoval dámu, obemknul jejího krále v matové síti dvěma věžemi a třemi lehkými figurami a poté prchal černým králem před její dámou až někam na c3. Pak soupeřce došly šachy, když jí překážely vlastní pěšci a figury a následovalo konečně provedení matového závěru.

Šachy jako prostředek obživy

Přestože jsem měl takovéto z mého pohledu památné záblesky skvělé hry, celkově se mi nedařilo dobře. Chtěl jsem se po konci studií literatury živit jako šachový trenér, dokonce jsem si na to udělal kurz, věnoval jsem hodně práce přípravě na hodiny, nebylo ale možné s tak nízkou výkonností a s takovým zmatkem v hlavě skutečně něco dokázat. Navíc i jako trenér jsem se chtěl paralelně zlepšovat ve hře, při pohledu nazpět vidím, že by bylo účinnější nastoupit do nějaké práce a ve volném čase se věnovat buď turnajům nebo trénování. Motivací ke hře už v této době byly téměř existenční starosti (a nikoliv existenciální radosti). Neviděl jsem jinou možnost, jak se vůbec živit. Nic jiného jsem vlastně neuměl, šachy ale také ne. Možná kdybych už dříve uvěřil, že „genialita“ sama o sobě nestačí, že je potřeba se nějak projevovat a všelijak jinak zabezpečovat, že je potřeba se něčím ve světě vyznačovat, možná bych činil dílčí kroky, abych vše nakonec zvládnul. Já byl ale pořád mladistvý, nechtělo se mi dospět, a tak jednoho dne zaťukala na křehkou bránu mé osobnosti psychóza. Šachy se rázem staly věcí zcela nedostupnou, s diagnózou schizofrenie toho člověk moc neuhraje, první rok po propuknutí nemoci jsem maximálně zvládal nabízet remízu v osmém tahu.


Co škodí v šachu, v životě prospívá

Je pravda, že i s diagnostikovanou schizofrenií se mi jednou povedlo se (v mých očích) šachově zviditelnit, když jsem skončil asi 5. na každoročním turnaji Pankrác Cup a z 8 kol získal třikrát cenu za nejlepší partii kola. Některé z těchto líbivých útoků byly pak publikované v Československém šachu. Léčba schizofrenie se ale stále protahovala, nyní se už jeví celkem doživotně, začal jsem být velmi smířlivý a lenivý a hodně jsem přibral, čímž jsem přišel o fyzickou kondici. Výsledkem těchto jinak celkem blahodárných změn byl pád o 200 elobodů. A také částečná ztráta zájmu o šachy, zejména o ty soutěžní, které byly vždy spjaté s namáhavým cestováním.

Zatímco v šachách mi smířlivost neprospěla, v pracovním životě jsem díky ní získal dobré vztahy a vazby. Pracuju na pozici zaměstnance v mnoha projektech pro lidi s duševním onemocněním, například jako lektor literární dílny a jiných kurzů ve Škole zotavení, nebo jako novinář a konečně také jako moderátor veřejných besed v oceňovaném projektu Studio 27. Zde mohu mluvit i o svých zkušenostech s šílenstvím, v těchto kontextech jsou totiž ceněné a tvoří vlastně nutný předpoklad mé práce. Mohu si také dovolit chybovat častěji, než je lidské.

Slyšel jsem, že z pohledu personalistů není záliba v šachu žádná velká výhra. Šachisté se prý hodí spíš na pozice manažerů, než řadových zaměstnanců a „týmových hráčů.“ Má nynější vášeň pro práci je tedy možná také to, co mě přimělo slevit z požadavků na sebe a stát se v jistém smyslu jedním z mnoha. Jedním z mnoha, kteří nelítostný svět duševního sportu pomalu opouštějí.


Tomáš Vaněk


-
. kolo -
10x 7141x
Fotogalerie
Komentáře (10) Aktualizovat Zobrazit pouze mnou komentované
JD

Parádní partie,klobouk dolu, pane.

+0 /-0 | 09.11.2018 23:40

tomasvanek
Ahoj, dobrý den, moc děkuji za reakce na mé zamyšlení... Potěšily mě! :-) Mám nějak potřebu napsat, že taky nevím, jestli je to přesně tak, jak se v článku píše, ale tak už to asi bývá. ;-)
+0 /-0 | 08.11.2018 05:52

Viktor

Tome, ať se daří!

+0 /-0 | 07.11.2018 20:43

Johny the Scar

Díky za článek a hodně štěstí do budoucna!

+0 /-0 | 07.11.2018 17:52

žaba

Hezký článek, palec za odzbrojující upřímnost.

Upřímně řečeno, můj život vypráví dost podobný příběh, jenom si místo šachu dosaďte matematiku a vážnou duševní nemoc spíš za vážné psychické problémy (špatná nálada, deprese).

Jednu, pro mě překvapující věc, jsem ale v životě poznal: většina lidí si myslí, že žije výjimečný život a problémy, se kterými se utkává, jsou naprosto jiné než ty, se kterými se utkává zbytek populace. Když ale má to štěstí a podívá se ze správné perspektivy, zjistí, že ačkoli "v prvním přiblížení" procentuelně moc lidí jako on není, pořád je jich v na světě v absolutních číslech tolik, že svůj život pomalu může označit jako napsaný podle předem připravené šablony.

+0 /-0 | 07.11.2018 15:15

WSteinitz

Dobrý den pane Vaňku, děkuji za zajímavý osobní článek, stejně jako pěkné partie. Myslím, že by Vám slušel titul mistr FIDE, který jste si na listině ELO FIDE v červenci 2009 regulerně uhrál, neboť jste po výhře s Liborem Chocholem ve 2. lize překročil průběžným ratingem požadovanou hranici ELO 2300. O titul mistr FIDE se dá požádat i nyní zpětně, stojí to 70 EUR. Postačí kontaktovat Františka Štrosse ze Šachového svazu, který by Vám udělení titulu pomohl zajistit.

+0 /-0 | 07.11.2018 00:02

giocozo
Palec nahoru za odvahu. Myslím, že došlo ke smíření autora s realitou. Což je dobře. Jde vždy o to, co od šachu dotyčný očekává. Někdo v něm hledá zábavu, jiný naplnění, další zapomnění. Souhlasím s wiki, že šachy neobsahují prvek náhody, partii rozhodují schopnosti a znalosti hráčů. Přiložené partie jsou líbivé, ale vypovídají i o určité povrchnosti autora, což sám přiznává.
+0 /-0 | 06.11.2018 14:43

pawn

Ty partie jsou krásné.

+0 /-0 | 06.11.2018 13:07

kuřimák

Zajímavý a věřím, že i upřímný článek.

Ale je to jen osobní příběh jedinečného jedince a nějaké obecné závěry bych zde nedělal.

Každý šachista je jedinečný, šachy zůstávají stejné.

 

+0 /-0 | 06.11.2018 11:50

Mira

Smekám. hats offPřeji autorovi více štěstí a zdraví. Také si myslím, že se v leckterých popsaných poznatcích najde dost z nás, bývalých nebo současných šachistů všech úrovní, od začátečníků až po velmistry.

+0 /-0 | 06.11.2018 08:01