Prague Chess Festival

Poslední a rozhodující partie

18.01.2011 08:32 | 2. liga

Protože se v mém případě jednalo o poslední a rozhodující partii, kterou jsou nezvádl, tak jsem se rozhodl, po mnoha letech nicnedělání, provést mini rozbor své partie. Upozorňuji však, že to byl rozbor bleskový cca 15 minutový (ví...

Protože se v mém případě jednalo o poslední a rozhodující partii, kterou jsou nezvádl, tak jsem se rozhodl, po mnoha letech nicnedělání, provést mini rozbor své partie. Upozorňuji však, že to byl rozbor bleskový cca 15 minutový (víc svého volného času šachu obětovat nechci) a ještě za použití počítače (použil jsem nějaký předpotopního program z roku 00, který u mne v počítači náhodou zůstal) a ne vlastního mozku (někdo je totiž taky lenivý i přemýšlet), takže možnost chyb v „rozboru“ je převeliká – nicméně pro potřeby klubového webu je kvalita rozboru na dostatečné úrovni:

Ještě než začnu, tak bych chtěl své vyprávění uvést příběhem, který si budu pamatovat už na celý život. Bylo to kdysi, kdy jsem byl mlád cca 16 nebo 17 roků a šachový život byl přede mnou otevřený jako na dlani. V té době jsem byl jedním z nejsilnějších hráčů okresu Opava, kdo by tomu teď věřil, že ;-) Být už v tak mladém věku kandidátem mistra to už panečku něco tehdy znamenalo. Sebevědomí jsem měl obrovské, chuť stát se mistrem světa (teď už vím, že bez práce, ba obrovské dřiny to nejde) taky, Opava mi začínala být malá, tak jsem se rozhodl zkusit si zahrát v Praze svůj první mezinárodní turnaj. To byla samozřejmě velká věc a chtěl jsem udělat v našem hlavním městě první krok k díře do světa... Přišla první partie a mne jak na potvoru čekal velice silný soupeř (co jiného taky v prvním kole může holobrádka potkat, že?) z Ruska. Říkal jsem si, že si na partii dám záležet, abych ji pak mohl ukazovat svým synům jako mou první vzorovou velkou partii. Zprvu to vypadalo velice dobře, ba jsem si myslel, že snad dokonce stojím lépe (což byla jak se ukázalo jen iluze) – proto bylo třeba se pustit do nějaké riskantní akce, abych svému soupeři ukázal jak se hrajou šachy v Opavě! A jak už to tak bývá, tak jsem samozřejmě přehlédl léčku soupeře a naprosto hloupě a triviálně prohrál. Po partii se Rus starý to mazák usmívá pod vousy a ptá se mne zda s ním chci rozebrat partii. No samozřejmě – teď Ti ukážu, že Tvoje výhra byla jen velká náhoda a jak jsem stál dobře! Přišel však šok – Rus ukazuje varianty o kterých se mne ani nesnilo, ukazuje a vysvětluje strategii o které jsem neměl ani potuchy, že by v této pozici mohla existovat. Mé sebevědomí šlo rapidně dolů a raději jsem už nic ze svých pravd ani dokazovat nechtěl. Hřebíček do rakve mého sebevědomí však zasadil usmívající se ruský bard až na konec, když mi láskyplně poklepal na rameno a z jeho úst vyšla věta, kterou snad už nikdy v životě nezapomenu: „Kagda ja byl malěnkij, ja tóže, tak proigrival“….(pro neznalé ruského jazyka nabízím volný překlad: Když jsem byl ještě maličký a šachu moc nerozumněl, tak jsem taky prohrával jako idiot…)

Martin Mužík

Tak a už pojďme na naší partii – zahájení moc komentovat nemá smysl – partie se v něm nerozhodla. Zmíním jen, že jsem před partií zjistil, že můj soupeř je Elově hodně slabší, je silný kuřák, má z nějakého důvodu povoleno mít zaplý mobilní přístroj. To vše naznačovalo, že se bude jednat o bezproblémovou partii, kdy bych měl svého nesoustředěného, roztěkaného soupeře bílými snadno přehrát. Jak to však vypadalo ve skutečnosti? 1. e4 c6 2. d4 d5 3. exd5 varianta velice vhodná pro šachové důchodce, kteří nejsou ochotni sledovat nejnovější vývoj teorie zahájení. Častokrát vznikají jednoduché pozice, které je velmi obtížné prohrát, ale které při troše nepozornosti soupeře se ukážou jako velice jedovaté. 3. – cxd5 4. c3 Jc6 5. Jf3 Jf6 6. Sd3 a6 při partii jsem si myslel, že nic moc tah, ale někde v databázi jsem viděl, že to použil na nějakého saláta i Smyslov, takže dejme tomu... 7. 0-0 e6 zatarasit bezdůvodně střelci c8 cestu na svobodu je asi škoda... 8. Je5 jeden z mnoha jednoduchých plánů za bílé 8....Sd6 9. f4 který se podařilo uskutečnit v jeho nejlepší podobě 9...Dc7 smysl tahu mi uniká 10. a4 ještě než budu vědět, kam se ukryje soupeřův král, tak udělám užitečný tah a získám trochu prostoru i na dámském křídle 10...0-0 11. Vf3 a takže malá rošáda – pojďme se tedy podívat na soupeřova krále a zjistit, kde mu dáme mat…Objektivně lepší však asi bylo nejdříve hrát 11. Jd2 (zabránit Je4)... 11...Je4 no jo no – a je tam.
viz. diagram č.1

diagram č.1 - Po 11...Je4

12. Vh3 První důležité rozhodnutí a propočty - musel jsem být připravený reagovat na asi nejlepší protiakci černého - 12...f6 se snahou zahrát e5 (to, aby se jako zázrakem rozehrál střelec na c8 – visí věž na h3). První ztráta času, měl jsem totiž v úmyslu „nadějně obětovat figuru za dva nebo tři pěšce a útok. Když obětovávám materiál, tak si musím být více než jistý, že tam „něco je“ nemůžu hrát jako Míša Solný, který to tam vrazí a pak se teprve ptá, zda to bylo dobré... Zda mé propočty byly správné jsem se rozhodl v rozboru neprověřovat - na osud partie to nemělo vliv. Pokud bych, ale dělal řádný rozbor, tak je samozřejmě nutné se podívat, zda jsem už tady nějak nepochybil... 12...g6 soupeř přišel k partii, moc se ani nezamýšlel a zahrál slabší tah. Tento jev je v této partii velmi typický. Já do hry vkládám obrovské úsilí a počítám varianty, které jsou ve svém důsledku díky slabé hře soupeře vyhozeny vniveč… Ale to nic - aspoň stupňuji svoji výhodu a partii mám prakticky pořád pod kontrolou. 13. Jd2 pořád jsem musel vědět co chci hrát na f6, teď už to sice nebyla oběť figury, ale něco jednoduššího. Nicméně to taky nějaký čas propočtu a úvah stálo... 13....f5 propočty jsou zase v čudu. Soupeř hraje slabě. 14. Jdf3 Sxe5 opět jsem tah nepochopil. Určitě však nemůže být dobrý – otevírá mému střelci z c1 netušené možnosti na jeho základní diagonále. 15. fxe5 Vf7 16. Sxe4! velmi dobré a moudré strategické rozhodnutí. Zhodnotil jsem, že spojení mých figur Jg5, Vh3 + možný postup pěšců v centru a zaspaný vývin černého mi musí přinést velkou výhodu. Černý bude odsouzen čekat na posledních dvou řadách na to co s ním vlastně nakonec provedu. 16....dxe4 17. Jg5 Vg7 18. Sf4 Propočítaval jsem, zda bych třeba nemohl zahrát hned d5. Pak jsem se rozhodl, že je zbytečné v lepší pozici jít do záplatek a že budu stupňovat tlak jinak – hezky pomalu a polehoučku. Nejdříve si vyvinu střelce na užitečné pole (hezká dáma na c7) Je7 tohle jsem viděl až po svém 18. tahu a soupeř to samozřejmě zahrál bez nějakého hlubokého zamyšlení. Ach jo zase je třeba propočítávat jak reagovat na umístění černého jezdce na d5.
viz. diagram č.2

diagram č.2 - Po 18.Sf4

19. b3 to by snad mohlo fungovat. 19...Jd5 20. Sd2 Sd7 co to zase je? Stěžejní na co jsem musel vědět jak hrát bylo samozřejmě 20. – e3. Měl jsem připraveno 21. c4 což jsem musel vidět a propočítavat už když jsem hrál b3. Ale soupeř hraje zase jako obvykle nepromyšleně a zoufale špatně. 21. c4 Je7 22. Sc3 Dosáhnout takové pozice je odměnou za dobře vykonanou práci (hodně propočtů hodně hodnocení pozice). Soupeř je prakticky naprosto mrtev a připraven na vykuchání. Jediné co mne trápilo, byla větší spotřeba času a dá se říct, že už nyní jsem v časové tísni. Komu by to však v této pozici vadilo, že? 22...Db6 23. a5 před rozhodující akcí ještě získám trochu prostoru a zaženu dámu 23...Dd8 24. d5? Dáma jen ustoupila na nějaké pole, tak je čas konečně tam vrazit to tolik toužebně očekáváné a dlouho připravované d5. Samotný tah není objektivně až zase tak špatný, že by si zasloužil otazník. Otazník tam dávám jen proto, že reakci soupeře jsem ke svému zděšení uviděl až po svém tahu. Jak je to možné vždyť dáma jen ustoupila na nějaké pole a jezdec na g5 byl vždy krytý střelcem (vůbec mne nenapadlo, že by mohl viset). Samozřejmě jak jsem správně říkal v předchozím komentáři, tak s vidinou lepší pozice a špatného času není moc dobré hrát složitě a jít do pozic, které potřebují konkrétní propočet. Kdybych si uvědomil, že dáma jen neustoupila (a věděl to vůbec soupeř nebo to byla jen náhodná shoda okolností) a vytváří mi nějaký potencionální problém, tak hraji samozřejmě 24. Dd2, možná do hry ještě přisunu věž z a1, vrazím tam d5 a zanedlouho podepíšu vítězný partiář. Teď to však je mnohem těžší. 24...Jxd5 rozdýchat původní šok, rychle se zorientovat, najít a propočítat správnou reakci...hodiny běží a běží a nad partií se sklání spoluhráči a cosi mezi sebou brblají...
viz. diagram č.3

diagram č.3 - Po 24...Jxd5

25. Jxe4 Jxc3 26. Jf6 Kh8 27. Vxc3, uf tak jsem to zvládl. 27...Sc6 28. Vd3 Dc7 soupeř nabízí remízu 29. Vd6 tak to tedy nikdy!!! To je nehorázná drzost! Tak já do partie už investoval na rozdíl od soupeře ohromné množství duševní energie, soupeř hrál velice slabě, stojí blbě a jde v podstatě jen o to přežít do časové tísně a pak se trochu zamyslet a podepsat vítězný partiář. Stav zápasu je zatím jen 3,5 pro nás a tak ze sebe nebudu dělat idiota. Určitě teď mám za povinnost a musím zápas rozhodnout ;-) 29...Ve7 30. Dd4 Kg7 31. b4 napadlo mne, že věž by mohla jít třeba přes a3 na královské křídlo. 31...Vc8 32. c5 nač si dělat zbytečné starosti. Pěkně soupeře sešněrujeme a po časové kontrole zabijeme. 32...h6 33. Vd1 neviděl jsem při možnosti převodu věžky na královské křídlo (přes a3) nic konkrétního, tak volím jinou variantu – sloupec d je můj a tak je na něm třeba své těžké figurky ztrojit a to tak, aby nejdříve šly věže a dáma je jistila jako poslední. 33...Sb5 34. h4 Vf8 35. De3 Db8 36. V1d4 Dc8 37. Dd2 dokonáno jest 37...Vef7 38. Kf2 na sloupci d je vše jak má být. Co však ještě hrát do konce časové tísně? Napadlo mne, že by nebylo špatné postavit si krále na f4, jednak kryji pěšce na e5 – ten může v některých variantách viset, zabraňuji postupu g5 (sic) a na f4 mi zbývají přesně tři tahy. Naprosto ideální – co víc si může člověk přát? Tento postup není objektivně zase až tak špatný, aby si zasloužil přímo otazník, ale jde v principu o špatný postup, protože (což mi v partii v časovce vůbec nedošlo) tím dávám soupeři naprosto zbytečně možnost jakési imaginární protihry proti mému exponovanému králi.
viz. diagram č.4

diagram č.4 - Po 38.Kf2

38...Sc6 39. Kg3 Sb5 40. Kf4 Vxf6 ?! Soupeř moc nepřemýšlí a jde do velkého dobrodružství. Možná je to však správná cesta a správný odhad – jediná šance jak s partií ještě něco udělat je nečekat na smrt zbaběle, nýbrž pokusit se o hrdinnou zteč soupeřova slabého místa ať to stojí co to stojí. Objektivně to moc silný tah není, psychologicky je to však velmi správný postup a mocná zbraň – z loveného zvířete se stává predátor! Na to jsem nebyl po průběhu partie nějak moc duševně správně rozpoložen. 41. exf6 Vxf6 42. De3 De8 43. De5 až do teď jsem hrál partii jakž takž správně, ale již brzy promluví obrácená psychologie s kterou jsem se nedokázal vůbec vypořádat a nakupil takové množství chyb, že to je až neuvěřitelné, nepochopitelné. 43. g5 44. hxg5 hxg5 45. Ke3 Dh5 to jsem úplně přehlídl. Vůbec jsem netušil, že je tento skok dámou vůbec možný. Pokud bych to byl býval věděl mohl jsem ustoupit králem třeba na g3 46. Kd2 co se to děje? Já nemůžu vzít na e6? Aha to asi nebude dobré – mat na e2. Sebevědomí jde dolů – přehlédnutí, no budu se muset asi bránit ne útočit…kam s králem? Na f2 určitě ne – tam je nějak málo místa, raději půjdu na d2, tam je na dámském křídle spousta místa, kde krále umístit…Toto uvažování bylo samozřejmě špatné – daleko lepší je 46. Kf2 46...Sa4 tak to už není možné – další přehlédnutí – tento tah jsem opět vůbec neviděl. Teď už je to však průšvih – opravdu se budu muset bránit, kde je moje snadno vyhraná pozice? Kde je?
viz. diagram č.5

diagram č.5 - Po 46...Sa4

47. De1? pořád neprohrává partii, ale značně ji komplikuje. Sebevědomí jde dolů praporek na hodinách nahoru to je vražedná kombinace…Tady jsem si mohl ještě naposledy v partii zaútočit – správné bylo 47. Vd7 v případě vzetí (jsem přesvědčen, že soupeř při své jednoduché hře by to vzal) Sxd7 48. Vxd7 Kg6 49. Db8 bych se dostal k rozhodujícím útoku – slabý král soupeře. 47. Dh2 48. De2 Dg3? Neuvěřitelný paskvil. Když už se soupeř dostal k nějaké rozumné protihře, tak ji tímto tahem naprosto zahodil. V partii jsem si myslel, že příjde Dh1, nebo Dg1. Nejsilněji však asi vypadá Sc6. 49. Kc1?? byl jsem přesvědčen, že po Dh1 budu muset jít králem na c3, tak proč stejný postup nezopakovat i z druhé strany? Bohužel jsem absolutně vůbec neviděl jednoduché 49. Df3 visí pěšec na b7 a je nutno měnit dámy. Proč jsem to neviděl – inu to se mne pokud nechcete mít modro pod očičkem raději neptejte! Ale fakt zpětně nevím – že by to bylo tím, že kdysi dávno byl střelec na c6 a políčko pro mne tedy bylo tabu? Fakt nevím. 49...Da3+? síla mého soupeře dnes opravdu není nijak veliká, tak nepřekvapuje, že nenachází silnější 49. - Dc3 50. Kb1 Vh6 kde asi nezbývá než se po 51. De5 Vf6 52. De2 Vh6 dohodnout na remíze...což by však znamenalo zápasové vítězství pro nás a já bych byl možná ještě za hrdinu a soupeř za idiota. Přitom by zahrál to nejlepší co v pozici bylo. Jak jsou někdy ty šachy a štěstěna vrtkavé.
viz. diagram č.6

diagram č.6 - Po 49...Da3

50. Kb1?? tam jsem chtěl být, tam jsem v bezpečí... Jaký to však hrozný omyl! Určitě lepší bylo 50. Kd2 nebo i 50. Db2 kde mám pořád nejen krásné vyhlídky na remízu, ale dokonce i na výhru… 50...Sc6 nyní už mé sebevědomí kleslo na bod mrazu. Toto jsem opět přehlídl? To snad není možné – kde je moje vyhraná pozice, kde je můj promarněný čas a investované duševní úsilí? Já snad vůbec nevím jak táhne ten proklatý střelec (který byl tak trestuhodně v 7. tahu uzavřen)? Čas utíká a já prožívám mučivé duševní okamžiky. 51. Dd2 snad se nic neděje a vše držím – snad, ale už si absolutně vůbec nevěřím. Samozřejmě lepší bylo 51. Dh5 (vůbec mne nenapadlo) a soupeř by musel horko těžko hledat remízu věčným šachem. 51....Kg6 ježíši co teď mám hrát? Hodiny běží a běží...tak snad se nic neděje a zkusím hrát aktivně.
viz. diagram č.7

diagram č.7 - Po 51...Kg6

52. Vd8?? tímto tahem jsem asi definitivně přišel o plody své práce a partie už bude jen těžko hratelná. Celkem nic zvláštního se nedělo třeba po 52. De2 – jen velmi těžko by černý hledal nějaké zesílení. 52...Se4 53. Vxe4?? teď už není pozice těžko hratelná, ale úplně totálně prohraná. Myslel jsem však, že to je jediný možný tah. V mém duševním rozpoložení mne 53. Vd3 absolutně vůbec nenapadlo…Po tomto tahu by sice pozice byla špatná, ale vykřesat z ní remízu ještě není ani zdaleka nemožné. 53...fxe4 teď mi teprve došlo, že je konec. Spící věž černého se zapojuje do hry. No co se dá dělat – ještě zkusím jestli to soupeř vidí – přece jenom hrál celou dobu slabě, tak co. 54. Vg8 Kf7 55. Vxg5 soupeř rozhazuje rukou – no co však teď už je to jasné a zahrává v partii svůj jediný silný tah 55...Db3 a vítězí.

Na místě je otázka zda zaslouženě? Odpověď se hledá těžko. Nezbývá než říct, že život, šachy i můj milovaný poker jsou někdy kruté, ale zároveň i tím krásné. Kdo zvládne překonávat tyto úskalí a katastrofy, tak zvládá umění žít. Jsem si jistý tím, že v partii jsem nic nepodcenil, hrál jsem s plnou silou, investoval do různých propočtů variant a strategie daleko více duševního úsilí než můj soupeř. Petr hrál dnes vyjímečně slabě, nepočítal dobře varianty no ale, přesto je za hrdinu on a ne já. Pro mne teď zbývá jen to místo klubového idiota co pokazil zápas s Frýdkem. No ale to nevadí nestalo se mi to poprvé ani bohužel naposled a vždy jsem se z toho nějak dostal….V hlavě mi teď však zní slova onoho ruského barda: „Kogda já byl malěnkij….“

Partie

Odkazy

TJ Slezan Opava
16x 622x
Fotogalerie
Komentáře (16) Aktualizovat
20.01.2011 09:37 | Autor neznámý

Pokračuji:

Pane Mužík, pokuste se zformulovat 2-3 plány v partii, které jste podpořil propočtem variant. Děkuji!

 

20.01.2011 09:35 | Autor neznámý

Nejobtížnější v šachové partii je formulace náročného a reálného plánu a jeho podpoření propočtem několika tahů kandidátů. Místo toho v rozbory, komentáře jsou zapleveleny spoustou variant z Rybky nebo Fritze. Ti lepší komentáři a rozboráři přidají k varinatám něco z vlastní hlavy.

Pane Mužík

20.01.2011 09:34 | Autor neznámý

Keby sme tu mali publikovať všetky osobné tragikomédie "Ako som stál na výhru a po...hnojil to", seriál by dĺžkou spoľahlivo prekonal nie len markiho Stratégie, ale aj všetky telenovely.

 

20.01.2011 07:33 | Autor neznámý

ad golem: aj mne tento článok príde aspoň tak zaujímavý ako tie markošove :) bolo by skvelé, keby sa čo najviac hráčov (bez ohľadu na výkonnosť) rozhodlo poodhaliť zákutia svojej mysle. akurát by som sa vyhol modelu "hral som skvele/ súper jednoducho - prehral som"...

18.01.2011 19:00 | Autor neznámý

 Jak už bylo níže řečeno, hezky napsáno! 

18.01.2011 16:03 | Autor neznámý

ad Golem: podobně hezký je článek o partii Vološin - Vojta na

http://www.sachyvlasim.cz/?p=9823#more-9823

18.01.2011 15:57 | Autor neznámý

Jen tak na okraj, jak to s tou analýzou chyb myslím - teď jsem např. kouknul na partii Fressinet x Ganguly po 16.Sg5 a hned si říkám, co to je za blbost, čený zahraje Jxf3+ a má figuru!

Až za chvíli mi došlo, že král je na h1 takže žádný šach se nekoná. V blicce bych takhle asi za černého prohrál, ve vážné bych si toho doufám všimnul. A jaké z toho plyne poučení? => neočekávej, že figurky budou na svých "obvyklých" polích, vždy sleduj celou šachovnici.

18.01.2011 15:46 | Autor neznámý

Pro formu, kdyby soupeř byl nějaký nadějný mladík, mohl ho dorazit hláškou "Až já budu starý, budu to kazit nějak podobně".

Jméno Vysoglad jsem slyšel již před delším časem, takže mladý asi nebude. Mám pocit, že jsem s ním kdysi hrál korespondenčně.

18.01.2011 15:28 | Autor neznámý

Tento článek (rozbor) je pro mě kvalitou a obsahem stejně zajímavý, jako články GM Jána Markoše. Osobně mi takový článek dá víc než desítky rybích variant na 20tahů dopředu, které si stejně nikdy nezapamatuju. Tedy, ještě jednou tleskám a děkuji autorovi za to, že dokázal okomentovat a uveřejnit svoji porážku (to se vidí málokdy).

18.01.2011 15:18 | Autor neznámý

to Bond:

18.01.2011 11:15 | Autor neznámý

 Zajímavý pohled do hlubin/mělčin šachistovy mysli v průběhu partie. 

18.01.2011 11:13 | Autor neznámý

To jste asi nepochopili tu sebeironii, která v tom je. Samozřejmě ví, že si prohru zavinil sám podceněním možností soupeře a hlavně zavařením mozku při propočtu variant, které soupeř hned odvrhnul. Geniální na tom je právě to, jak přesně popisuje své myšlenkové pochody během partie a jak snadno se může výhra obrátit ve fiasko aniž by člověk chápal, jak je to možné. Právě takovéto rozbory bych doporučil dělat všem (na všech výkonnostních úrovních), protože není klíčové zjistit KDE jsem udělal chybu (v příští partii se bude hrát zase něco úplně jiného), ale PROČ jsem ji udělal, abych se příště vyvaroval špatného způsobu myšlení a přístupu k pozici.

18.01.2011 10:33 | Autor neznámý

Tenhle článek má spíš autor za trest, než jako kajícné přiznání , že podcenil soupeře. Prostě, aby nemusel platit kamarádům basu piv, za to jak to zvoral.

Jinak se mi ten článek i líbil, jako obrázek normálního smrtelníka, který se nemůže vyrovnat s prohrou, pouze těch idiotů tam je trochu hodně....

 

18.01.2011 10:11 | Autor neznámý

Nejvíce mě na tom celém překvapuje, že autora zřejmě překvapuje a dotýká se ho, že se takové věci stávají. A pokud se ptá na konci, odpovídám, prohra je vždy zasloužená. Výhra může být šťastná a v jistém slova smyslu nespravedlivá, ale prohra nastavuje naprosto přesné a spravedlivé zrcadlo. Pokud se s tím autor smíří, možná nás ušetří, až bude příště brečet. Já sám a zjevně každý by na toto téma mohl vydat knihu.

18.01.2011 10:05 | Autor neznámý

minirozbor? jak velký by asi byl rozbor, nebo, nedejbože, maxirozbor?

18.01.2011 09:10 | Autor neznámý

??? Na nss.cz teď je nová rubrika Zeď nářků, kde čtenáři brečí po prohrané partii?