Čeští železničáři obhájili loňské vítězství

Čeští železničáři obhájili loňské vítězství z domácí půdy, kdy se konečně po několika letech neustálých druhých míst za Německem podařilo vybojovat stupínek nejvyšší. Třeba jsme tímto opětovným vítězstvím položili základy nové tradice, kdy zase pro změnu bude pod kotel přikládat naše reprezentace a ostatní se na nás budou jen dívat, jak nám to krásně jede. Ale snadné to určitě nebude, protože Německo je velká země a určitě se jim může objevit nová mladší generace hráčů, či přistoupí z jiných sportů k tolik oblíbené „výměně trenéra“ a vše se zase vrátí do starých vyjetých kolejí. Ale to jsem se nějak úvodem zbytečně zasnil, pojďme se raději podívat, jak jsme ke zlatu přišli:

1. kolo ČR-Švýcarsko 5:1

První kolo je vždy velmi těžké, protože se koná odpoledne v den příletu a je tak velmi obtížné nastartovat hlavu k nejvyššímu výkonu. Los, který za nás provedla naše vedoucí výpravy, k nám však byl přívětivý a znamenal duel s oblíbeným soupeřem – Švýcarskem. Musím se přiznat, že už si ani nepamatuji, kdy nám naposledy byli schopni odebrat nějaké body. Ani v tomto zápase se jim to nepodařilo a zvítězili jsme celkem hladce při dvou remízách a čtyřech výhrách. Ostatní zápasy kola dopadly takto:

Velká Británie-Německo 1,5:4,5

Dánsko-Belgie 4,5:1,5

2. kolo Dánsko-ČR 2,5:3,5

Druhý den nás dopoledne čekala velká neznámá – nováček na malém USICu, družstvo Dánska. Ti nahradili tradiční Rakousko (nezúčastnili se patrně z finančních důvodů). Šel z nich docela respekt, protože v prvním kole celkem snadno smetli ze šachovnic Belgii. Naštěstí se nám v zápase podařilo uplatnit nejen větší zkušenost, ale povětšinou i mírnou Elovou převahu. Poměrně brzy bylo o výsledku zápasu rozhodnuto, kdy jsme docílili 3,5 bodu a bylo jen otázkou, jaké bude konečné skóre. Dohrávali se jen dvě partie. V první však Michal Běloušek neudržel hodně těžkou koncovku a ve druhé, já po nepovedeném zahájení a obtížné obraně, v časové tísni nevyužil zaváhání soupeře a po jednom slabém tahu „projel návěstidlo“ a místo toho, abych potrestal nepřesnost soupeře, tak se dostal pod jeho rozhodující útok. Naštěstí už byl zápas rozhodnut, tak tento „náraz do zarážedla“, tak nebolel. Bylo to však potřebné varování před odpoledním střetem s Německem…

Švýcarsko-Německo 1:5

Belgie-Velká Británie 1,5:4,5

3. kolo Německo-ČR 2,5:3,5

A je to tady. O úspěchu na celém turnaji většinou rozhoduje zápas právě s Německem. Zpočátku se to pro nás nevyvíjelo moc dobře a prohrávali jsme 1:2. Zbývalo dohrát ještě tři partie, ve kterých to vypadalo všelijak…Jarda Volf měl těžkou koncovku, kde jsme mohli pomýšlet na maximálně tak remízu, já měl pěšce méně a Martin Musil měl sice pěšce více, ale k výhře bylo ještě hooodně daleko…. bylo jasné, že o konečném úspěchu hodně napoví právě výsledek mojí partie. Musím se přiznat, že se mi začátek moc nedařil a jelo se ve velmi podobných kolejích jako s Dánskem. Opět nepovedené zahájení, opět úporná obrana. Tentokráte mne však soupeř přehrával i strategicky a zaslouženě získal i zdravého pěšce navíc. Bylo to se mnou hodně nahnuté a nezbývalo než se pokusit udělat nějaký chaos v jízdních řádech, nečekat na žádné přípoje a vsadit vše na jednu poslední jízdenku – volného pěšce. K mému velkému překvapení a k radosti ostatní části výpravy to nečekaně zabralo a soupeř začal zbytečně panikařit a přestavovat výhybky. Udělal dvě závažné chyby rychle za sebou a poměrně brzy se ocitl na vedlejší koleji…Toto vítězství nám už pak dodalo potřebný klid. Jarda Volf zkušeně udržel remízu a zůstávalo jen dořešit otázku, zda Martin Musil dovede přetavit převahu pěšce v celý bod. Byla to velkolepá bitva. Němec se bránil neuvěřitelně houževnatě. Přesto vždy Martin dokázal najít tu správnou cestičku a pomaloučku, ale jistě se přibližoval k výhře. Byla z toho nakonec nejdelší partie turnaje a nádherná vydřená výhra pro nás!! Velký obdiv pro Martina, který byl s námi poprvé na takové akci, že to dokázal psychicky ustát.

Velká Británie-Dánsko 4,5:1,5

Švýcarsko-Belgie 4,5:1,5

4. kolo ČR-Velká Británie 4,5:1,5

Ve čtvrtém kole v neděli dopoledne nepřipouštíme žádné zbytečné komplikace a poměrně snadno porážíme Velkou Británii, která si ještě při úspěchu s námi mohla pomýšlet dokonce na výhru v celém turnaji. Nejtěžší to měl na poslední šachovnici Míla Klíma, který se ocitl pod mohutným útokem, který odvrátil jen za cenu přechodu do velmi těžké koncovky. Pokusil se ještě na soupeře (nad kterým měl velkou elovou převahu) psychologicky zapůsobit nabídkou remízy. Ten ji však celkem správně odmítl, jenže ho to zřejmě asi přece jen rozhodilo a začal hrát velmi podezřele. Nakonec se při bezhlavé snaze o výhru do toho tak zapletl, že už nebylo cesty zpátky a koncovku úplně pokazil a dokonce prohrál…

Německo-Belgie 5,5:0,5

Dánsko-Švýcarsko 1:5

5. kolo Belgie-ČR 2:4

Poslední kolo a máme naprosto marnou Belgii. Ta jde turnajem od porážky k porážce a do té doby zaznamenali z 24 odehraných partiií pouhou jednu výhru! a 8 remíz! Takže nás čeká procházka růžovou zahradou. Ano to platilo pro celý zbytek týmu, jen ne pro mne. Počkejte chvíli, hned vám budu vyprávět, jak to celé bylo:

Hraji se soupeřem, který je naprosto tragický a psychicky úplně na dně – má čtyři porážky za sebou. Tomu odpovídá i jeho nemastná hra už od začátku. Hraje se mi skvěle a velmi brzy se ocitnu v nádherné pozici ve které se zdá, že již brzy vyhraji – snad možná jako první z celého týmu! No tak to je paráda, takový konec turnaje, co víc si přát? Zbývá ještě provést jedno rozhodnutí – po které koleji se vydat do cíle? Jedna vypadá velmi lákavě je však na ní malá překážka – k dosažení cíle bude třeba zřejmě obětovat jezdce. To vždy znamená dvě věci – bude třeba hodně počítat a taky velké riziko – člověk se může někde v propočtu splést a pak se ocitne bez figury i výhry…Pak tu máme druhou kolej, která vypadá také lákavě a k cíli se člověk dostane bez nějakého velkého rizika a nutnosti oběti figury a těžkého počítání. No řekněte, co by jste si vybrali Vy? Navíc soupeř vypadá úplně odevzdaně, nač se ještě dřít, že? No takže jsem si vybral samozřejmě tu snadnější kolej…Jedu si tak ležérně po ní a najednou soupeř naznačuje, že potáhne věží. Co? To snad nejde! To nemůže! Vždyť to by přece přišel o pěšce a figurku! Zadívám se však na pozici pozorněji a začíná se mne zmocňovat panika. Proboha já úplně přehlédl tuto zákeřnou obranu! On tou věží nejen může jet, ale když to zahraje, tak se vlastně všechno otočí a naopak já budu nucen v naprosto bezvýchodné situaci někde hledat spásu!!! Proboha snad to nezahraje! No ale musí, vždyť nic jiného nemá – vše ostatní snadno prohrává. A jéje už je to na šachovnici! Co já teď budu vlastně dělat? Propadám se hluboko do židle, jsem za šachovnicí čím dál tím menší a menší a prožívám neuvěřitelná psychická muka. Přemýšlím asi 30 minut a na nic nemůžu přijít…Přibližně v tu dobu začíná kolem partie kroužit i můj táta v roli trenéra a v domnění, že jsem usnul, začíná kolem stolu dělat různé opičky. Což o to, já na počkání usnu kdykoliv a kdekoliv, ale v šachové partii se mi to ještě nestalo…navíc prožívám osobní vnitřní peklo a teď ještě takové vyrušování… vyvrcholením situace je, když táta jakoby náhodou upustí vedle stolu svůj poznámkový blok a při tom, když ho zvedá mi nenápadně pošeptá do ucha důrazné „nespi!“. No já vám řeknu, tolik adrenalinu do žil se mi už dlouho nenalilo! Byly to samozřejmě, těžké psychické rány, kterým jsem byl nucen čelit, ale na chod partie už prakticky neměly vliv – ta už byla definitivně ztracena dříve - mou šachovou slepotou… Po jejím skončení, jsem však v návalu vzteku na sebe i na celou situaci, byl na tátu, který to samozřejmě myslel dobře, naštvaný a možná jsem utrousil i nějaké to nehezké slovo. Za což se mu tedy ještě jednou dodatečně veřejně omlouvám, ale řekněte sami - nenaštvalo by vás to v tu chvíli taky?

Velká Británie-Švýcarsko 4,5:1,5

Dánsko-Německo 3:3

Konečná tabulka:

1. Česká republika 10 zápasových bodů (20,5 bodů na šachovnicích)

2. Německo 7 zápasových bodů (20,5)

3. Velká Británie 6 zápasových bodů (16,5)

4. Švýcarsko 4 zápasové body (13)

5. Dánsko 3 zápasové body (12,5)

6. Belgie 0 bodů (7)

Vítězné družstvo: (Stojící zleva) Michael Běloušek, Michal Horák, Renata Dousková – vedoucí výpravy s vítěznou trofejí, kterou však na fotografii nejde téměř rozeznat, Martin Musil, Martin Mužík, Kurt Mužík – trenér, Jaromír Volf, klečící: Miloslav Klíma. Na snímku chybí fotograf – překladatelka Kateřina Vokounová

Individuální výsledky družstva:

1. šachovnice - Michal Horák 3 body/5 partií

2. šachovnice - Martin Mužík 3 body/5

3. šachovnice – Martin Musil 4 body/5

4. šachovnice – Jaromír Volf 3 body/5

5. šachovnice – Michael Běloušek 3 body/5

6. šachovnice – Miloslav Klíma 4,5 bodů/5 (nejlepší individuální výsledek celého turnaje!!!)

Když ještě chvíli zůstaneme u šachových záležitostí, tak si jistě pozorný čtenář všimne, že v našem družstvu chybí dlouholetá opora Václav Mitura, který si svou účast vybojoval v kvalifikaci. Přesto mu tentokrát vážné rodinné důvody nedovolili s námi vycestovat. Aspoň takto na dálku mu přeji, aby vše dobře dopadlo…Jako jeho náhradník byl osloven další v pořadí Jiří Groh, ten však byl rovněž nucen odmítnout, protože už byl přihlášen na další vynikající šachovou akci spojenou s železnicí, konající se v podobném termínu – známý šachový vlak. Tam mimochodem letos hrál výborně další náš kolega Ladislav Winkelhöfer (nejlépe umístěný Čech). Takže touto shodou okolností se také poprvé dostal do reprezentace na poslední chvíli Miloslav Klíma. No a podívejte se, jaký výsledek byl schopný udělat! Tady vidíte, že kvalitních šachistů železničářů, schopných velmi dobře reprezentovat máme naštěstí pořád dostatek…

Také je zajímavé si všimnout, že Německo dosáhlo úplně stejného počtu bodů jako my - 20,5 to znamená 15 výher, 11 remiz a jen 4 prohry z 30 partií. Měli však tu smůlu, že se jim dvě prohry vždy sešly v jednom zápase (s námi a překvapivě i s Dánskem) a ostatní spoluhráči už toto manko nebyli schopni zvrátit…

Mimošachové záležitosti

Největší zážitek si pro ty, které to zajímalo, pořadatelé připravili ve formě návštěvy ragbyového zápasu na stadiónu Old Trafford - tedy na hřišti známého fotbalového giganta Manchesteru United!

No a nebyl to jen tak nějaký ledajaký obyčejný zápas, ale hned Grand Final Super League 2018 mezi týmy Warrington Wolves a Wigan Warriors, to tedy znamená skoro plný dům a návštěvu přes 70.000 diváků. Přiznám se vám bez mučení, že já vůbec nevím, co jsem tady vlastně napsal, o jaký zápas se jedná, co jsou to za týmy ani jak se vlastně ragby hraje. To samé ponětí měla i většina části naší výpravy, která si tento zážitek nenechala utéct. Všichni však přišli úplně nadšení, protože byli na skoro plném Old Trafford a viděli zajímavé sportovní zápolení. Já jsem se však rozhodl nejít, takže vám další podrobnosti sdělit nemůžu…

Vůbec volného času jsme prakticky moc neměli a tak jsme byli rádi, že kromě „povinné“ návštěvy obchodů, jsme si pak ještě v pondělí před odletem stihli v rychlosti prohlédnout známou Manchesterskou katedrálu, (kde nás velmi mile překvapil zřízenec, který nám hned nabízel zadarmo český překlad průvodce po katedrále) a také národní fotbalové muzeum, kde bylo k vidění spoustu zajímavých věcí z historie fotbalu.

Tolik tedy k hezkým věcem a teď krátce ještě k tomu, co se mi moc nelíbilo. Nepochybuji o tom, že Anglie je krásná historická země, ale zrovna tam, kde jsme se převážně pohybovali - to znamená úplné centrum Manchesteru, to pro mne jako pro totálního introverta bylo hodně nekomfortní. Bydlet přímo tady by pro mne bylo za trest. Ta obrovská koncentrace lidí různých národnostní na jednom malém prostoru byla na mne moc. Také bylo hodně vidět takové nešvary západní civilizace jako třeba, že si bezdomovci ustelou přímo na ulici před luxusním obchodem a jsou tak zababušení, že nikdo nepozná, jestli je to ještě živý člověk nebo mrtvola a lidí chodící kolem jsou už na to tak zvyklí, že se o ně vůbec nezajímají a chodí kolem jako by se nechumelilo. Jednoho takového člověka jsme každý večer například viděli přímo z okna našeho „luxusního“ hotelu…Vůbec všelijaký různý hluk z ulice byl slyšet až do pozdních ranních hodin…

Náš hotel se také na první pohled chlubil třemi hvězdičkami, (cena za noc za dvoulůžkový pokoj dle ceníku 150 liber, na bookingu se však dá sehnat za mnohem výhodnější ceny), ale ve skutečnosti bych ho nikomu asi moc nedoporučil. Jeho výhodou je však poloha přímo v centru a tak se neobávám, že by zkrachoval. Ale jinak vybavení nic moc, internet dostupný jen omezenou dobu 2x20minut (srovnej například s tím, že internet byl v MHD prostředcích zcela zdarma bez omezení), nedostatečná kapacita výtahů, jednotvárná strava, všude přetopeno atd. Výhodou pro nás bylo, že se člověk většinou s personálem třeba restaurace dokázal domluvit i česky nebo polsky, protože spousta obsluhujícího personálu bylo z tzv. bývalého východního bloku…

Pro vytrvalé, kteří byli schopni dočíst až sem, přidám ještě malý bonus na závěr: je to historka z letadla, kterou může neopatrný turista v zahraničí běžně zažít. Jak si tak člověk nějak zvykne, že mu nikdo nerozumí, tak občas nahlas utrousí nějakou nevhodnou poznámku a problém může být na světě. Mi se stalo něco podobného, naštěstí však bez následků. Na zpáteční cestě jsem si měl sednout vedle velmi exoticky vyhlížejícího pána trošku větších rozměrů a tak jsem dal průchod své okamžité nespokojenosti (přece jenom v letadle moc místa není) a kolegovi řekl něco v tom smyslu „ježišmarja, to budu muset celou dobu sedět vedle takového škaredého chlapa!“. Jaké však bylo mé překvapení, když daný pán po příletu do Prahy vzal mobil a začal do něj hovořit plynnou češtinou…No nevím naštěstí to přešel bez jakékoliv poznámky, ale kdyby se to rozhodl řešit pěstmi, tak by to asi moje chatrné tělo hodně bolelo…

Martin Mužík
(fotografie: Jaromír Volf)