My-chess.eu

Bláznivá věž

11.04.2013 10:35 | Interview se Sergejem Karjakinem

Kdysi jste měl v Londýně simultánku - na 20 šachovnicích. Kolik kilometrů jste přitom nachodil? Víc než deset. Pozval mne lord Rotschild. Bylo tam 20 šachovnic, ale 72 soupeřů. Pokud někdo prohrál, další hned naskočil za něj a hrál jsem asi 6 hodin.

Druhá část

Úspěšně?

Pět partií jsem prohrál a dvakrát hrál nerozhodně. Při simultánkách není třeba být velmi soustředěný. Udělá se kolečko a po určité době se začne z té či oné strany. Všechny tváře, figury nebo pozice se začnou rozplývat…

Co nejzvláštnějšího jste někdy vyhrál?

Kus pozemku v Kašiře. (oblast 115 km jižně od Moskvy pozn. překl.) Několik obchodníků mělo nápad udělat reklamu pro své nové sídliště přes šachy, a uspořádali krátce před novým rokem malý turnaj pro 4 velmistry: Grišuka, Nepomniaščiho, Jakovenka a moji maličkost. Hlavní cenou bylo deset hektarů půdy. S Grišukem jsme se dělili o první místo a museli se střetnout v rozstřelu. Hrál jsem černými s časovou nevýhodou, a remíza mi zajišťovala celkové prvenství. Postavení bylo prohrané a já s jedinou věží hledal poslední trik. Ten jsem později našel – dal jsem věží šach, a kdyby ji býval sebral, byl by pat. Tomu se rusky říká „bláznivá věž“. Grišuk ji vzal, a já jsem tiše řekl „pat“. V hrací místnosti panovalo naprosté ticho, posléze jsem byl za to odsuzován - dodnes to nemohu pochopit.

Ani Grišuk ne?

Ne, on také ne - že jsem bojoval až do konce, považoval za správné. V šachu existuje výraz „hrát na čas“. Každý kdo má ještě minimální šanci, kterou může spojit s časovou tísní soupeře, na ní hraje. Člověk se přece nesmí jednoduše vzdát.

Kdo Vás potom odsoudil?

Nepomniašči napsal na Twitter: „Přátelský turnaj neskončil zrovna přátelsky…“. Ale kdybych se býval hned vzdal, všichni by říkali: „Není to bojovník jako Carlsen, chybí mu zabijácký instinkt.“  A když hrajete dál, řekne se, není to čestné... Rublevský, trenér ženského olympijského družstva, napsal přes Skype: „Teď jsi zavázán, abys bláznivé věži postavil pomník – na svém novém pozemku!“

Mezitím máte dům na jiném Moskevském předměstí.

Jedna z podmínek vůči Ruské šachové federaci zněla, abych dostal byt v Moskvě. Ten jsem potom vyměnil za domek mimo město. Čerstvý vzduch, klid. Optimální okolnosti pro šachistu.

A řidičem jste již dlouho?

Řidičský průkaz jsem dělal ještě na Ukrajině, ale auto jsem neměl. Teď v Moskvě jsem koupil Nissana X Trail. Jednou jsem vyzkoušel čeho je schopen a rozjel to na 170km/h. I Bentleye  jsem za sebou nechal. Pak se ale volant začal třást, tak jsem radši ubral.

Existuje dost hráčů, co nemají auto?

Ivančuk, Kramnik, Gelfand….Za volantem se uvolním. Ale mnozí jsou ustavičně soustředěni na šachy. Jednou mi vyprávěli, jak vypadá Gelfandův den. U snídaně jsou úlohy z taktiky, poté při procházce jiné úlohy naslepo, v hlavě. Při obědě se zblízka probírají partie konkurentů a večer se tomu pak říká: „dejme se do práce“ to začíná analýza vlastních partií.

To pak moc času na projížďku nezbude.

Gelfand je jedním z nejmimořádnějších šachistů vůbec. Hrát jako 43 letý o titul Mistra světa je kolosální úspěch.

Býval by mohl Ananda porazit?

Naprosto. Ale selhaly mu nervy. Po celou dobu zápasu měl barvu červeného zelí.

Kteří z šachových profesionálů mají nejluxusnější vůz?

Azeři. Mamedjarov jezdí Jaguárem a Radjabov má Porsche Cayenne.

Šachové honoráře to umožňují?

V Ázerbájdžánu  je v současné době zvláštní postoj vůči šachu. Podpora přichází ze shora, osobně od prezidenta země. Podobně je tomu v Arménii. Aronjan je zde božstvem – loni ho zvolili za muže roku a to nejen ve sportu, ale vůbec!

Vychází Aronjan s Mamedjarovem a Radjabovem?

Aronjan je co se charakteru týká zcela na výši. Sympatičtějšího a přátelštějšího velmistra jsem doposud nepotkal. Není nikdo, kdo by s ním nevycházel. Ale v Baku, kde se původně měl odehrát Turnaj kandidátů, se účastnit zdráhal.


GM Sergej Karjakin (zdroj: Sport-Express: www.sport-express.ru)

Král hospod

Carlsen je fanoušek Realu. Jaké další zájmy mají známí velmistři?

Gelfand je fanoušek Barcelony, často se o fotbale bavíme. Aronjan má rád basketbal, klub „Boston Celtic“. V Sao Paulo byl pro účastníky uspořádán streetball, na který mne přemluvil. Neměl jsem sportovní boty a odřel si nohy v lakýrkách. Pak jsem odstartoval se dvěma nulami, to se mi ještě nestalo. Svidlerovou vášní je kriket, dovede se na to koukat dva dny bez přestávky.

Vás pro to nenadchl?

Ne, kriket není pro mne. Mým nejnovějším koníčkem je hra „Quiz“. Jsou tu otázky v deseti kategoriích, od sportu přes matematiku k zeměpisu, tak trochu jako „Chcete být milionářem?“ Hraje se na internetu proti reálným soupeřům. Předtím jsem byl gamblerem ve „World of Warcraft“.

Andrej Kirilenko si nechal vytetovat postavu dračího paladia z „WoW“. Mají šachisté tetování?

To je dobrá otázka…Ne,  myslím že ne. Jediný člověk, který mne napadá, je Ponomarjovova žena – má na zádech vytetovaného draka velikosti vzbuzující obavy.

Je pravda, že Anand je blázen do astronomie?

Ano, na každém turnaji má s sebou teleskop a zkoumá hvězdy.

Jsou veselé povahy mezi šachisty ojedinělé?

Existuje jeden velmistr ze světové desítky, který rád provozuje kanadské žertíky. Opakovaně nás vč. kolegů volá a představuje se jako svůj manažer. Nabízí, že zorganizuje zápas a zatímco je volaný udiven a překvapen, začne se chechtat a položí to. Na jeho jméno se mne neptejte – neprozradím.

V šachu se pohybuje hromada exotických lidí. Komu říkal Kasparov„Král hospod?“

Vladislavu Tkačievovi, to je takový přístupný člověk s „otevřenou myslí“. 

Velmistrem je i ve směru vodka, likér?

Přestal. Ale jeho faux-pas před třemi lety se dostal až do nějakých komediálních vysílání a postaral se o senzaci. Na turnaji v Indii si zdříml u šachovnice – posadil se k partii a po několika tazích usnul.

Nepokusili se ho probudit?

Ano, ale bez úspěchu. Měl jednu a půl hodiny na rozmyšlenou. Všichni pozorovali hodiny, čas vypršel, praporek spadl a spící velmistr prohrál.

Co Vám ze Sao Paula zůstalo v paměti kromě streetbalu?

Starost pořadatelů o nás, doporučení neopouštět večer hotel. Před každým barem stálo pět strážců.

A vše proběhlo bez problémů?

Ne tak docela. Ivančuk měl poslední den smůlu. Chtěli jsme už na letiště a čekali na taxík, zavazadla mezitím stála venku. Náhle musel Vasilij bezpodmínečně k recepci. Nechal tašky jednoduše stát a vběhl dovnitř. Vrátil se za minutu a tašky tam už nebyly.

Nepříjemné.

Všechny věci jsou nedůležité, ale ztráta počítače znamená pro šachistu katastrofu.

Fischer svého času prosil, aby mu nikdy nedarovali květiny nebo knihy. Znáte u šachistů nějaké jiné exotické zvyky?

Pro Ivančuka nemůže být nic hroznějšího, než když má za něj někdo provést slavnostní úvodní tah. Na olympiádě, když jsem ještě hrál za Ukrajinu, se něco takového přihodilo. Nastoupil proti Aronjanovi, a kdosi z „oficiálů“ měl provést symbolický první tah. Ivančuk se skřípajícími zuby procedil anglicky: „Ať Vás to ani na chvilku nenapadne!“

Jak se problém vyřešil?

Usneslo se, že se první tah provede u Aronjana. Ale Levon měl černé. Takže na otázku „Jak plánujete táhnout?“odpověděl  - „To záleží na tom, co bude hrát Ivančuk.“ Skandál se potom nechal v tichosti uležet. Ta samá situace se opakovala na olympiádě v Istanbulu. Vassilij přišel k partii s Kramnikem v tričku pod oblekem a nechal se před kamerami půl hodiny prosit o právo slavnostního tahu. Kupodivu nakonec podlehl.

Máte také nějaké zvláštnosti jako Fischer nebo Ivančuk?

Nesnáším zvuk fixu po papíru. Propiska nebo tužka mi nevadí, ale jakmile mi někdo podá k autogramu fix,  řádně se zatřesu. Odmítnout je nezdvořilé, navzdory tomu podepíšu, ale je to pro mne jako mučení.

Vztekloun

Hráči, kteří mezitím opustili hlavní scénu, jako třeba Short pracují jako trenéři?

Short ještě hraje. Timman a Hübner jsou také tu a tam na cestách. Občas je vidět v Německu žijícího Artura Jusupova.

Čím si tito lidé vydělávají na chleba?

Velmistři, kteří mají ELO nižší než 2700, se stěží proderou do elitních turnajů. Jsou jako putující muzikanti, objíždějí svět, hrají openy. K tomu se hraje v každé zemi liga. Fotbalisté střídají mužstva a stejně tak se zavazují i šachisté. Aronjan hrál ve Wijku a v březnu jej čeká v Londýně Turnaj kandidátů, turnaj jeho života. Ale namísto toho, aby si odpočal, letí v sobotu ke svému týmu do Německa. Smlouva!

Kolik si vydělá v takovém týmu?

Někteří dostanou za turnaj 3000 euro, někteří více. Když se ozve Anand, dostane aspoň 15000.

Připusťme, že Kasparov uvažuje o návratu, rok trénuje. Podaří se mu to?

Domnívám se, že takovou mezeru už nelze zaplnit. Pokud by zase pravidelně trénoval, dokáže to, ale do první desítky. Je k tomu historka. V Moskvě se hraje o šachovou korunu Anand- Gelfand. Oba hrají velice opatrně.  Mnohým se to zdá veselé – ti dva hrají o Mistrovský titul, zatímco Kasparov sedí v publiku a přihlíží.

Proč je to veselé?

Protože ve vzájemných duelech s oběma nasbíral Kasparov mnohem více bodů. Ptali se ho: „Dokázal byste teď spontánně jednoho z nich porazit?“ – „Samozřejmě ne. Jedině v blickách, kde se nemusí tolik analyzovat.“

Myslíte si, že je zajímavé analyzovat partie bývalých světových hráčů z legendárních turnajů? Nebo jsou již mezitím šachové nevýznamné?

Poctivě? Ne. Tyto partie neobsahují nic zajímavého.

Určitě jste analyzoval partie Fischera se Spasským. Jsou na špičkové úrovni?

Ne doopravdy. Fischer znamenal absolutní vrchol ve své době okolo roku 1972. Ale v roce 1992…

Úroveň mezinárodního mistra?

Ne, tolik tito lidé neklesnou. Hrál na úrovni první dvacítky té doby.

Kde jste se seznámil se Spasským?

V roce 2007 v Bilbau. Komentoval tam. Byli jsme se projít, šli jsme spolu na večeři. Vyprávěl o Fischerovi.

Co přesně?

Když šel tehdy s Fischerem na jídlo, první co Fischer udělal bylo, že prohledal restauraci, zda tam nejsou štěnice. Měl blud o pronásledování, dávné doby KGB…Mimochodem Spasského stihla mrtvice, zrovna když dělal korekturu svého vlastního rozhovoru, kapitolu o Fischerovi. Interview vedl můj manažer. Zůstalo nezkorigované.

Ze staré gardy je v pořádku jedině Korčnoj?

Jeho také stihl záchvat mrtvice, nedávno.

Prý se zotavil.

Ano, ale šachy už mu nedoporučují. Vím, že před rokem vyhrál Mistrovství Švýcarska, jako 80 letý!!! Čtu právě znovu jeho životopis. Těžké čtení, na každé straně něco překvapivého.

Například?

Šokovala mne jedna epizoda. Korčnoj měl v New Yorku schůzku s kmotrem mafie, šlo o to zorganizovat následný přesun rodiny ze Sovětského svazu. Nefungovalo to, ale na závěr mu vystavili účet.

A musel platit?

Ne. Kmotr byl zavražděn, byl dosazen nový, který pak něco po Korčném požadoval. Temná historka. Korčnoj se pokoušel dostat rodinu ven pomocí Brežněvovy dcery, ale ani to se nezdařilo.

Ona za to ale účet určitě nepožadovala. Setkal jste se s ním někdy?

Jako dítě jsem proti němu jednou hrál, dokazuje to legrační fotka. Bylo mi jedenáct a jemu sedmdesát. V bleskové partii jsme remizovali. Byl jsem velice pyšný, ale on hrozně zuřil. Později mi říkali, že jeho přezdívka by měla být „Vztekloun“. Nedokázal snést, pokud mu někdo stačil. Ve smyslu osobního zaujetí se šachy staly ve srovnání s dřívějškem mnohem klidnější, Korčnoj ale zůstal stejný. Obvinil Carlsena, že své soupeře hypnotizuje…

Možná má pravdu?

To stěží, i když nerad vzpomínám na naši poslední partii. Hráli jsme šest hodin vyrovnanou partii. Carlsen tak hraje se všemi. Najednou se na tebe pozorně zadívá. A v dalším tahu pokazíš všechno, cos předtím tak namáhavě postavil. Ale nemyslím si, že se jedná o hypnózu, prostě je třeba umět udržet koncentraci.  

O Talovi se říkalo to samé – „hypnotické schopnosti“. Cítil jste to někdy u nějakého šachisty?      

Ne, nikdy. Mimochodem moc bych se nasmál tomu, co Korčnoj o mně kdysi řekl: Považoval mne za příliš hodného, ale že je třeba být zlý a všechny porážet.

Nejste stejného mínění?

Nejsem člověk agresívní. Ale proti Carlsenovi ve Wijku, to jsem se ani jednou neusmál. Korčnoj zažil hrozné časy, rodina to měla těžké. Pro něj jsou šachy totéž co válka.

Kdyby šachů nebylo, co by se stalo Vaším osudem?

Myslím, že bych žil v Simferopolu, něco bych studoval, někde bych pracoval. Takovouto kariéru bych určitě neudělal. Já jsem hrál od pěti let jenom šachy, od druhé třídy jsem nechodil do školy a všechny zkoušky psal na dálku. Rusky jsem se naučil díky své šachové paměti, pravidla pravopisu neumím, ale píšu bez chyb. Čárky píšu správně intuitivně.

Měl jste dobré dětství?

Určitě jsem mnohé ztratil. Ale výhody výrazně převažují. Mnoho cestování, zajímavé známosti, nové dojmy. Šachy ze mne udělaly šťastného člověka.

Konec 2. části

Rozhovor byl původně publikován 22.02.2013 ve  Sport-Express: www.sport-express.ru
Z němčiny volně přeložil Martin Dufek

6x 7781x Petr Boleslav
Fotogalerie
Komentáře (6) Aktualizovat
12.04.2013 00:03 | PalinoS

Úroveň "nemeckého" článku nedokážem posúdiť, nečítal som ho, ale ak to išlo po línii                ruský originál - nemecký preklad - český preklad, tak to aspoň naznačuje kde sa vzali rozdiely medzi originálom a týmto článkom. V každom prípade vďaka aj za "voľný preklad z nemčiny",     mnohých poteší aj šachový bulvár a tých náročnejších odkáže na originálny článok.    

 

11.04.2013 22:26 | Amberjack

Děkuju za zajímavý rozhovor. Škoda horšího překladu.

11.04.2013 21:39 | Tobi

Já myslím, že celý rozhovor je příjemným oživením. Normální povídání o obyčejných věcech. Člověk může na chvíli vypnout mozek, kdy už se to u článků pojednávajících o šachu, podaří. Myslím, že to čas od času vůbec neuškodí. Karjakin je takový ambiciózní šílenec, působí na mě dojmem, že by pro úspěch šel přes mrtvoly a trochu mě tedy děsí jeho disciplinovanost.

11.04.2013 14:51 | jira

Pak, že ten rozhovor není bulvární. Kdo má kde tetování apod. ... Obsahuje ale i zajímavé informace, takže jsem si ho rád přečetl.

11.04.2013 13:37 | Jirka Kadlec

Pěkné a zajímavé povídání. Se vším se nejspíš souhlasit nedá, ale jsou to jeho názory a redakci rozhodně za český překlad a zveřejnění děkuju.yes Již brzy se možná dočkáme Karjakinova výkonostního skoku a následného útoku na titul mistra světa...

11.04.2013 12:55 | Magiland

děkuji i za druhou část článku, rád jsem si to přečetl. Myslím, že o Karjakinovi ještě v budoucnu uslyšíme. Jeho názory ať si každý přebere jak uzná za vhodné, možná je dobré ocenit, že neodpovídal jako mnozí špičkoví šachisté jednoslovně ...   :-)

Připravuje se